Vítám Vás na stránkách Ranče Liberte

Statistika

> Blog

Tipy na vandr

- sice ještě nejsem žádný lety ostřílený vandrák, ale snad právě o to lépe si pamatuji, jak  jsem před svým prvním vandrem byla zoufalá, a nevěděla, co vzít s sebou, a tak doufám, že to tímto článkem alespoň někomu ulehčím..
Na svůj první dvoudenní vandr jsem dokonce  neměla ani brašny. Tenkrát jsem  to  celkem vtipně vyřešila dvěma baťůžky  přivázanými několika tkaničkami do bot. A celé ty své provizorní brašny jsem ještě měla zastrčené  v igelitkách, protože počasí se netvářilo zrovna letně. Kobče se samozřejmě tahle moje cestovní úprava nezdála, tak jsem si užila nejednoho kozlíka a při zvenutém  větru jako bonus několik splašení. Ttakže pokad už byste na tom  byli tak jako tenkrát já, doporučuji ozkoušet  ponejprve doma. Ono vlastně tahle rada platí  všeobecně. Není nic horšího než celý vandr neustále něco  dolaďovat, utahovat, převazovat, podkládat apod. Myslím, že  to ozkoušení doma toho času nezabere tolik( oni taky spolujezdci nemají zrovna radost, když neustále musíte zastavovat, za účelem  přerovnávání si  věcí apod!) a člověk má potom mnohem lepší pocit, když vyráží. Popravdě  klasické kožené brašny nemám dodnes, dostala jsem jednou při návštěvě army shopu nápad  a koupila obyčejné vojenské náprsní tašky. Doma je sešila, přidělala očka na provlečení zadním podbřišníkem,  naimpregnovala  a nedám  na ně dopustit! Celé  mě to navíc nestálo víc než 100Kč.

  Sice pravděpodobně vyrážíte na vandr v létě, ale i tak  je počasí dost proměnlivé. Bez pláštěnky (australák je méně skladný) se neobejdu. Nejlepší je pláštěnka  v typu ponča.  Stejně tak čapsy jsou nutností! Pod nimi nosím kraťasy  a když potom zase vysvitne slunko rozepnu  zipy po stranách  a nechám nohy větrat. Po takové nejenn menší přeháńce si člověk  uvědomí úžasné vlastnosti klobouku. Ani po celodenním dešti nemám mokrou hlavu a při slunku naopak úpal. Akorát nepopírám lehce obarvené čelo:D  I v tom  největším  vedru je lepší mít volnou vzdušnou košili než tílko. Mikinu, bundu a pláštěnku mám uvázanou  nad spacákem  vzadu za sedlem na obouch stranách přivázné  stringy(vázací řemínky) a co  se nevejde dozadu, to dám opět srolované  a navíc přeložené  obdobným způsobem dopředu přes kohoutek koně a pevně uvážu řemínky. Ve předu před sedlem nosívám ještě obyčejnou ledvinku, taktéž přivázanoz za stringy. Je třeba mít pod ní ještě kousek vyčuhující podsedlovky a pevný úvaz , aby se při rychlejším chodu nekviklala. Mívám  v ní takové ty věci co jsou třeba mít po ruce - mobil, mapa, kompas, bonbony:D

Když už jsem byla u toho spacáku, tak ten mám zásadně vyndaný z obalu, protože jinak se mi tam ta tlustá šiška jen stěží uvazuje. Mám ho tedy zarulovaný společně s celtou. Zatím  mi to ještě takto nepromoklo! A celta je potom  moc dobrá na noc pod sebe.

Pomalu ale jistě se dostávám k obsahu brašen. Tam 100% nikdy nezapomenu dát nožík, doklady, provázek, lékárničku pro mě(hlavně náplasti a Endiaron(proti průjmu)). O lékárničku pro koně a stějně tak o čištění se dělíme se spolujezdci( z lékárničky bereme mast Betadine, dezinfekci, obvaz, opthalmo Septonex i Framykoin a z čištění bohatě stačí malý kopyťák, gumové hřbílko  a kartáč). Nezapomínám ani na menší tubu opalovacího krému. Sice si hrajem  na české kovboje,ale i tak  neopomíjím hygienu  a beru kartáček  na zuby, pastu i mýdlo! Jídlo vozím hlavně v sušenkové formě, přičemž rohlík  či chleba se vždycky  v nějaké té vesnické Jednotě snadno dokoupí. V každé brašně mám půllitrovou plastovou flašku s vodou, což je tedy  ve vedrech neskonale málo, ale pokud zrovna není neděle, tak Jednota to jistí!

Možná jste zauvažovali o ovsu pro koně, tak  věřte že ani nějaká ta hrstka už není kam dát! Ono  je totiž dost podstatné jestli jste se rozhodli spát na stanicích końostezek. Pokud ano, tak  není problém  si koně většinou trochu nadopovat tam. Jinak všeobecně považuji koňské stanice za úžasný nápad. Spaní pod širákem je sice velká romantika a mít ten kus divočiny všude kolem  sebe je úžasný pocit, ale jen do té chvíle, než se Vám kůň zamotá nebo  naopak odváže, přijde bouřka apod. A to mi pak  věřte, že nezamouříte ani oka a stěží další den vyjedete s dobrou náladou, která k  puťáku jistojistě patří. Opravdu se přimlouvám  za koňské stanice, které samozřejmě najdete v mapách koňostezek. Určitě je dobré  si předem zavolat a na všem  se domluvit. Seznámíte se  s novými koňáky a ti vám často dají dobré tipy na pokračování  v cestě, kdy se vyhnete nepříjemnostem, které do mapy jaksi zapoměli(?) zakreslit. Pokud to jde a hlavně koníci jsou na sebe zvyklí, upřednostˇuju když mohou koně zůstat pohromadě  v ohradě. Ráno jsou o 50% svěžejší a nemají tak namožené svaly, jako kdybychom je nechali  pěkně  v klídečku  v boxe. My sami většinou spíme někde na půdě v seně nebo pod širákem, protože tak to za a) vyjde levněji  a za b) vracíme se zpět k té kovbojské romantice, o kterou alespoń mě jde.